Kopicův statek, skalní plastiky a ješt�…

Posledním výletem sezóny společně organizovaným Rodinným centrem Všetaty-Přívory byla procházka v pohádkově krásném Českém ráji. Hlavním cílem byl statek a skalní výtvory místního statkáře a lidového umělce Vojtěcha Kopice.

A tak jsme se předposlední zářijovou neděli i přes všechny vlakové výluky a nestálou předpověď počasí v hojném počtu sjely z různých koutů na nádraží do Turnova - město.

Hned před nádražím jsme našim novým výletnicím vysvětlily techniku nordic walkingu, něco také o správném vybavení a po krátké instruktáži jsme vyrazily do schodů a do kopce k první zajímavosti na trase, kterou byla skupinka dřevěných soch – Brána do Českého ráje a labyrint vyznačený na louce kameny.

Po zdolání dalšího krátkého úseku do kopce jsme objevily romantickou skalní vyhlídku Hlavatice. Kdysi se jí pro její zvláštní tvar říkalo také třeba Zub času nebo Napoleonova hlava. Dnes vede na vrcholek skalního útvaru točité schodiště, a tak jsme se mohly odtud pokochat výhledem na Vrátenskou horu, Bezděz, Ještěd i město Turnov.

Následně jsme vyrazily po rovině, po páteřní cestě spojující všechny zajímavosti, a to po Zlaté stezce Českého ráje směrem k hradu Valdštejn.

Skalní hrad Valdštejn okouzlí každého už jen svou velkolepou sochami vyzdobenou přístupovou cestou. I když jsme neměly čas účastnit se prohlídky interiéru s průvodcem, nenechaly jsme si ujít prohlídku bez průvodce, takže jsme navštívily místní kostel, krásnou vyhlídku na Trosky, výstavu modelů hradů a zámků Českého ráje a sklepení. Moc se nám líbila i místní bylinková zahrádka.

A protože se spustil z černého mraku nad námi očekávaný vydatný déšť, rozhodly jsme se poobědvat na nádvoří u hladomorny. Ještě že v hladomorně nikdo nebyl a nemohl nám závidět všechny ty dobroty.

I když déšť ustal jen trochu, a celkem výrazně se ochladilo, nenechaly jsme se odradit. Natáhly jsme pláštěnky a směle vyrazily na cestu. A jak to tak bývá, když už neleníte, pracně se nasoukáte do igelitových pláštěnek a ty zmoknou, abyste je musely mokré zase sbalit do svých baťůžků, po chvíli samozřejmě pršet – jako naschvál, ale zároveň naštěstí – přestává. To bylo komentářů... Takže zastavit, nasoukat mokré věci zpátky, ale pak už jen zvesela s prvními slunečními paprsky zase vpřed!

A konečně nalézáme v lese a ve skalách ukryté skalní výtvory Vojtěcha Kopice. Obdivujeme jeho vlastenectví, s jakým vytesává do skal celou řadu pro náš národ důležitých okamžiků, postav a citátů. Jak to vlastně jeden statkář mohl za svůj život stihnout a ještě pracovat na svém hospodářství? Ale jak konstatuje jedna z nás: „...asi zdrhal z domova, asi byla ta jeho pěkná fúrie.“ I to je zajímavá a nadčasová teorie...

Po projití celé přírodní galerie se vracíme kolem malebného statku samotného zpět na cestu ke Zlaté stezce. Litujeme, že je statek v soukromých rukách a nemůžeme se podívat dovnitř, ale i zvenku je to jako v krásné české pohádce.

Ale to ještě není zdaleka všechno! Zlatá stezka nás vede několika nádhernými vyhlídkami na Hruboskalské skalní útvary s roztomilými názvy podle nich – třeba U Lvíčka či Na kapelu. Procházíme také krásné místní arboretum a konečně se dostáváme až na zámek Hrubá skála. Nezapomínáme se vyfotit s krásnou vyhlídkou na Trosky a dopřáváme si zaslouženou kávičku a dortík v místní zámecké restauraci.

Po takové zastávce se cítíme posílené, a tak si přímou cestu na nádraží do Sedmihorek prodlužujeme ještě odbočením do Myší díry, kde máme skutečně co dělat, abychom se protáhly. Ale i tuto výzvu zvládáme bez potíží, a tak jak jedna z nás povzbudivě konstatuje: „Tohle jen dokazuje, že na ty diety se můžem ještě fakt vykašlat!“

A protože jsme našly velice malebné místo uprostřed lesa, pouštíme se do obvyklého protažení. Dobře, dietu si odpustit můžem, ale na rozcvičce si trvám! Rozcvičku dokončujeme se značně namoženými břišními svaly, neboť Blaženka nám při snaze o protahování achilovek demonstruje postoj egyptské sfingy. Ty komentáře, její i ostatních, jsou neopakovatelné, a někdy pravda i nepublikovatelné.

Ještě procházíme skalním útvarem Adamovo lože, které tolik proslavila klasická pohádka o princi Bajajovi a pak už nás čekají další dvě vyhlídky na Hrubou skálu i Trosky. Poslední zajímavostí na cestě je symbolický hřbitov tragicky zahynulých horolezců.

Po písečné cestě Sahara a s výhledem na skály, které si zahrály v tolik oblíbeném filmu Jak dostat tatínka do polepšovny, se dostáváme až do lázní Sedmihorky, kde na nádraží končíme tento tolika zážitky nabitý den.

Tímto naše nordic walking výlety pro rok 2015 končí, ale jsme odhodlané v organizování dalších výletů pokračovat i v roce 2016. Těším se na Vás s hůlkami v rukách a tisíci mílemi v nohách i příští rok!

Malá reportáž o našem výletu opět vyšla na webu Mělnického deníku: http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/nw-pro-radost-vylet-cesky-raj.html, a to i v papírové podobě. Sken článku zde.

Komentáře k článku

Přidat komentář

Nejbližší akce