Skalní města v Českém ráji nikdy nezklamou

V neděli 10.7. jsme se vydali prozkoumat méně známé skalní útvary v těsném sousedství Suchých skal na Maloskalsku. A byli jsme okouzleni – co do přírodních krás a výhledů zatím jistě nejhezčí výlet tohoto roku!

Předpověď počasí – třicet stupňů ve stínu – možná mnohé odradila, ale zbytečně. Naplánovaná trasa vede vesměs lesem, kde nás před předpovězeným vedrem ochránily vzrostlé stromy. A protože se nás opravdu sešlo méně než obvykle, mohli jsme se přesunout do Malé Skály autem.

Ačkoliv ve Všetatech na nádraží bylo opravdu vedro, v Malé Skále jsme již pocítili chladnější a příjemnější klima. Hned po příjezdu a letos nezbytné aplikaci repelentu proti klíšťatům, jsme vyrazili do prudkého kopce nad Malou Skálu, směrem k Suchým skálám. Odměnou za naši vytrvalost nám byl nádherný výhled na protilehlé hrady Pantheon a Frýdštejn, které jsme navštívili už předloni.

Hned po zdolání výstupu jsme zabočili do první části Besedických skal - do skalního bludiště Chléviště, kde na nás čekalo hned několik zajímavých vyhlídek a jeskyní. Vesměs se jmenují podle místních rodáků, či podle osob, které v jeskyních přebývaly. Nejkrásnější jméno ale dostala vyhlídka Kde domov můj. I samotný název Chléviště zní zajímavě. Skalní město takto pojmenovali vesničané, kteří se zde skrývali v neklidných dobách protireformace a pronásledování nekatolíků, a využívali skály k uschování dobytka před procházejícím vojskem. Proto tedy Chléviště.

Po pokochání se výhledem na Ještěd, Ralsko i Bezděz jsme pokračovali po spletitých cestách naskrz skalními útvary dále i do druhé části Besedických skal – do skalního městečka Kalich, kde jsme se občerstvili z vlastních zdrojů. Ještě že Ti babička sbalila ten báječný perník, viď, Venco?

Ale i kdyby nesbalila, určitě bychom hlady nestrádali. Vždyť je vrcholná sezóna borůvek! Nedá se nic dělat, nejsme na závodech, ale na výletě, a tak jsme neodolali zdržení při průchodu rozsáhlými borůvkovými plantážemi. Následně jsme zkontrolovali zbarvení našich jazyků, ale na tuto fotku účastníci výletu uvalili cenzuru, a tak ji bohužel nemohu zveřejnit!

Na vyhlídku Českých bratří jsme se také těšili, ale pravdou je, že výhled je již zarostlý bujnou vegetací. Ale to nám následně vynahradil další pozoruhodný objekt na naší trase, i když tentokrát vybudovaný lidskou rukou. Je jím modlitebna, ve které tajně provozovali své obřady členové Jednoty bratrské po roce 1627, kdy Ferdinand II. uvedl v platnost patent o konvertování nekatolíků ke katolické víře. 

V patentovém nařízení byla obsažena i klauzule, že pokud tak nekatolíci neučiní, musí do 6 měsíců opustit monarchii. To však nebylo možné pro poddané, kteří byli nemajetní či nevolníky. Nekatolíci se tedy začali scházet na různých utajovaných místech, kde provozovali své zakázané obřady. V Besedických skalách, na místě později nazvaném "Modlitebna", se začali tedy scházet přívrženci vyznání pod obojí. V době, kdy vrcholilo národní obrození, přišel do Besedických skal Jindřich Erazím Vitásek (1817 - 1897), františkánský mnich z Turnova. Erazím Vitásek byl ovlivněn národními událostmi a vytesal v místě modlitebny do pískovce kalich a úryvek z Kšaftu umírající matky od J.A.Komenského: "Věřím v boha, že po přejetí vichřic hněvu, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český." a přitesal ještě své vlastní verše: „Vítám tebe v citu rozechvění, místo s tu sluji tvoji, jež před věky v krutém utrpení, skryla Bratry pod obojí.“ Oba nápisy jsou obnovené a čitelné do dnešní doby v místě symbolického hrobu Českých bratří. Je to opravdu magické místo.

Po dalším putování skalním bludištěm Kalich nás čekala již poslední - Besedická vyhlídka, odkud je krásně vidět vrch Kozákov.

A protože byl zrovna čas oběda a pod kopcem nás čekala restaurace v obci Besedice, usadili jsme se venku na zahrádce a dopřáli si báječný oběd a zaslouženou přestávku.

Poté nám pravda poněkud ztěžkly nohy, ale čekal nás poslední výstup toho dne, a to na vrch Sokol, odkud je opravdu báječný výhled právě na Suché skály.

I když tato naše trasa byla kratší než obvykle, co do převýšení byla jistě významná. Při zdolání tolika schodů a skalních útvarů nahoru i dolů jsme dostali pořádně zabrat, a tak jsme si ještě před sestupem do Malé Skály dopřáli krátké protažení. Pomohlo!

Ve stínu lesa a s výhledem opět na protilehlý Pantheon jsme sestoupili jinou cestou do Malé Skály, kde jsme ještě po zásluze poseděli venku před známým Boučkovým statkem u kávy a něčeho sladkého na závěr výletu. Před odjezdem jsme se ještě pobavili krátkým pozorováním více či méně zručných vodáků, kteří více či méně úspěšně zdolávali místní nenáročný úsek řeky Jizery. Radit by nám tedy šlo, ale k vlastnímu splutí Jizery jsme se zrovna neodhodlali. Tak třeba příště!

Malá reportáž o našem výletu opět vyšla i v papírové podobě v Mělnickém deníku. Sken článku zde.

Komentáře k článku

Přidat komentář

Nejbližší akce