Jak jsme nemusely být na dešti celý den

V neděli 21. 8. 2016 jsme vyrazily do Českého ráje, abychom si opět užily krásných vyhlídek a skalních měst. Bohužel, počasí nám od rána nepřálo, a tak jsme s pomocí „přítelkyně na telefonu“ uskutečnily výlet ve změněné, ale neméně zajímavé variantě. A navíc jsme nemusely být na dešti celý den!

Tak tentokrát nás počasí opravdu pěkně vypeklo. Slibovaná uplakaná předpověď na neděli se bohužel vyplnila, ale my jsme pohotově zareagovaly. Ale pěkně popořádku.

Ráno jsme se sešly na nádraží ve Všetatech a nechaly hlasovat, zda se do deště vydat nebo ne. Zhodnotily jsme, že nejsme z cukru, a tak nás déšť nerozpustí. Vyrazily jsme. Už když jsme přijely vlakem do Malé Skály, začínalo krápat. Ale to nám nevadilo. Měly jsme totiž na začátek výletu domluvenou návštěvu místní pozoruhodné kapličky, která je vyzdobena obrazy místního malíře, Josefa Jíry. Křížová cesta v podání jeho grafik je vskutku pozoruhodné dílo. Měly jsme domluvený i výklad paní Pánkové, jejíž rodina se o kapličku stará. Dozvěděly jsme se mnoho zajímavých věcí nejen o kapličce samotné, ale i o sousedním zámku a vůbec Malé Skále a okolí. Její výklad je opravdu nedostižný.

Po tomto naplňujícím zážitku v kapličce jsme se chtěly vydat do skalních měst, jak bylo původně naplánováno. Ale protože se rozpršelo, a to důkladně, rozhodly jsme se pro „suchou variantu“ výletu tak, jak ji pro nás pohotově vymyslela naše „přítelkyně na telefonu“ a dlužno poznamenat i u internetu, naše milá kamarádka Alenka Radoušová, která v Českém ráji bydlí a neúnavně propaguje nejen jeho přírodní krásy, ale i bohatý kulturní program a památky. Činí tak i prostřednictvím svého knihkupectví a nakladatelství v Turnově.

Podle jejích rad jsme tedy popojely po prohlídce kapličky vlakem do nedaleké vesničky Jesenný, kde už jsme měly zprostředkovánu průvodkyni, milou paní Hanku Dařbujánovou, která se s námi prošla ještě stále v deštivém počasí lesem do nedaleké vesnice Bozkov. Se vstupem do Bozkova přestalo pršet a my jsme konečně mohly už nadobro svléci pláštěnky.

Zde nás čekal náš hlavní cíl – Bozkovské dolomitové jeskyně. Protože nám Alenka telefonicky zarezervovala prohlídku na 13,10, což se ukázalo jako velmi prozřetelný nápad vzhledem k náporu návštěvníků, a to dokonce ze všech koutů Evropy, mohly jsme prakticky bez čekání vyrazit do podzemí. To, co nás čekalo, nám opravdu vyrazilo dech. Nikdo z nás tu ještě nebyl a netušily jsme, jak krásné Bozkovské jeskyně jsou. Prohlídka trvala asi hodinu. Došly jsme až 22 metrů pod zem do jeskyně zvané Peklo. Dále nás překvapila krásná Labutí jezírka, úžasná krápníková výzdoba v Jeskyni překvapení, ve skále útvar připomínající tvarem i zbarvením bůček, ale hlavně Jezerní dóm. Je to největší „místnost“ v jeskyních, kde hlavní atrakcí je nádherné a v Čechách největší jeskynní jezero s křišťálově průzračnou vodou a úctyhodnými rozměry – 24 krát 14 metrů. Prohlídku jeskyní nám zpestřil svým vtipným výkladem a hlavně velkou fantazií, pokud se tvarů a pojmenování skalních útvarů týče, velmi příjemný pan průvodce, toho času student stomatologie na brigádě.

A protože jsme si chtěly dojmy a zážitky z navštěvy jeskyní dosdílet ještě na výletě, po prohlídce jeskyní jsme se usadily v místní stylové restauraci, v milé roubence Dřevěnka. To byla super volba na závěr našeho krásného výletu. Pak už jsme opět stejnou cestou došly zpět na nádraží v Jesenném a vydaly se vlakem zpět do Všetat.

I když se zpočátku zdálo, že tento výlet se nám vlivem deštivého počasí nepovede, díky našim spojkám Alence u počítače a Hance na trase jsme si užily celou neděli přímo báječně!

V září nám výlet odpadá, ale už v neděli 9. října se vydáme na závěr sezóny zdolat až 20 km dlouhou trasu z Mělníka do Zelčína a zpět (možná je i kratší, jen 12 km dlouhá, varianta se začátkem a koncem v Hoříně na zdymadle).

Malá reportáž o našem výletu opět vyšla i v papírové podobě v Mělnickém deníku. Sken článku zde.

Komentáře k článku

Přidat komentář

Nejbližší akce