Svatojakubská cesta – Etapa 8

V neděli 17. 12. 2023 jsme zakončili naše letošní Svatojakubské putování z Žitavy do Prahy. Poslední etapa byla pohodová a zalitá nejen sluncem, ale i adventním svařákem!

Letošní třetí adventní neděli jsme strávili putováním po Praze. Sešli jsme se v milé kavárničce s květinářstvím na Proseku, a protože jsme si tam opravdu pochutnávali na výtečné kávě i grepovém proseccu, rozhodli jsme se, že na tomto místě již předčasně oslavíme zakončení našeho letošního putování.

Takže celková bilance je, že Svatojakubskou cestu z Žitavy do Prahy kompletně absolvovaly tři dámy, a protože jsou to jedničky, dostaly odpovídající medaile! Společně jsme ještě chvíli poseděli a bilancovali, co nás na trase všechno potkalo, kde se nám líbilo více, kde méně, kde bylo počasí jako na zakázku a kdy by psa nevyhnal… Zkrátka, ještě že si píšeme tuto reportáž a můžeme se vrátit ke všem etapám prostřednictvím našich webových stránek!

Po malé oslavě jsme tedy lehce proseccově povzneseni vyrazili z Proseka zdolat posledních 10 kilometrů pražskými parky a po nových cyklostezkách.

Nejprve jsme opět nahlédli do proseckého kostelíka a prošli se po Starém Proseku s krásnou vyhlídkou na celou Prahu. Pak už nás čekal sestup z prudšího kopce až k nově opravenému nádraží ve Vysočanech. A to už nebylo daleko od parku Podviní, kde jsme se napojili na cestu podél Rokytky, která nás dovedla následně až k Vltavě.

V parku Podviní jsme obdivovali místo, které ale na nás působilo poněkud depresivně a naruby – v prostoru, který vypadal jako středověké obětiště, je strom zapíchnutý do země kořeny nahoru. Místo je v mapě označeno jako keltské hradiště, tak s naším dojmem nejsme možná od pravdy zas až tak daleko. Ani svačina nám tam nechutnala, museli jsme popojít k Rokytce na cyklostezku.

Zato cesta podél říčky byla velmi malebná. Tam toho bylo k vidění opravdu mnoho – od obrovských, evidentně dobře živených, místních kachen až po torzo železničního mostu Kolčavka. Líbil se nám i průchod tunelem vyzdobeným graffiti, sem se to fakt hodilo.

Ale to už jsme došli až do Libně. Opustili jsme cyklostezku a kolem krásné budovy libeňské sokolovny jsme došli až k Libeňskému zámečku. Tady jsme si konečně udělali řádnou adventní přestávku s cukrovím a svařáčkem!

Následně jsme seběhli k Lowittovu mlýnu, kde jsme objevili na naší cestě první kluziště pod širým nebem. Někteří z nás měli chuť si půjčit brusle a vyrazit na led, ale nakonec jsme dali přednost dokončení výletu.

A to už jsme došli až k místu, kde se Rokytka vlévá do Vltavy, tedy až k dokům Libeňského přístavu. Tam jsme obdivovali novou zástavbu.

Pak už nás čekalo posledních pár kilometrů po cyklostezce Rohanského ostrova. I tady jsme obdivovali nové stavby a zastavili se i na zaslouženou odpolední kávičku. Než jsme dopili, zešeřilo se, a náš výhled na cestě do centra Prahy nám zdobil obrys Pražského hradu na pozadí rudě zbarvené oblohy. To byla až neuvěřitelná kulisa.

U nové Štvanické lávky jsme mohli obdivovat další hezké kluziště s atmosférou jako z filmů – stánek se svařákem i příjemná vánoční hudba a hodně vánočních světýlek všude kolem. Konstatovali jsme – ideální místo na romantické rande!

Pak už nás čekal jen úsek podél magistrály a hotelu Hilton až na náplavku, kde jsme mohli pozorovat spoustu vánočně osvětlených a vyzdobených výletních lodí, včetně botelu Albatros.

Ale to už jsme opustili i náplavku, kde to tedy žije jak v létě, tak i teď v zimě, a zamířili jsme malebnými uličkami podél Anežského kláštera až do cíle naší celoroční cesty, tedy do Svatojakubské ulice ke Kostelu svatého Jakuba Většího, kde naše letošní putování končí. K našemu zklamání byl kostel bohužel zavřený, a tak jsme alespoň udělali poslední fotku u jeho zdobených dveří.

Je to zvláštní pocit, že už to všechno skončilo. Někdy jsme se těšili, někdy se nám nechtělo, někdy bylo krásně, někdy lilo jako z konve, ale zvládli jsme to společně, a to je dobře. Byla to velká výzva a dali ji ti nejodhodlanější, kterým tímto vyslovuji velký obdiv a ještě jednou gratuluji!!! Bonusem navíc bylo trávení devíti nedělí roku 2023 v krásné přírodě, v pohybu, na čerstvém vzduchu a ve společnosti super lidí, se kterými toto putování bylo nejvíc. Moc rádi jsme se opakovaně scházeli a prožívali nordic walking společně.

A protože jsme byli prakticky u Ungeltu, nedalo nám to, a ještě jsme se šli podívat na totálně přeplněné Staroměstské náměstí. My liberecké jsme konstatovaly, že jsme rády za naše poklidnější a malebnější trhy v Liberci, ale to záleží na vkusu. Strom mají Pražáci letos krásný – však je z našeho kraje!

Něco jsme si – liberecká skupinka - ale neodpustily jako správné turistky. A to Staroměstskou klobásu jako odměnu za náš dnešní i celoroční výkon.

Využiji tento článek i k tomu, abych popřála všem, kdo ať už se k našemu putování v roce 2023 připojili či „jen“ drželi palce na dálku, aby i rok 2024 byl pro všechny z nás plný dalších úspěšně zdolaných výzev a dobrodružství, a to hlavně v pevném zdraví, dobré náladě a s lidmi, kteří jsou našim srdcím blízcí!

Na zdraví!

Jitka

Nejbližší akce